Trpělivost není moje silná stránka
To neumím, nemám na to talent ani trpělivost.
Nedávno jsem odjela na dovolenou do Chorvatska a bylo zajímavé co jsme za tu dobu stihli udělat a zažít. Nešlo o obyčejný výlet ani dámská jízda čtyř bab. Jely jsme tam s Metodou JIH a bylo to moc fajn. Tři terapeutky a jedna dáma co prošla Školou života To byla naše čtyřka. Vše bylo prostě boží. krásně jsme se doplňovali a vše probíhalo v úžasné klidné atmosféře. Někdo chtěl jít na procházku sám. Ok. Hrály jsme karty, popíjely dobré víno a i zkoušeli nové věci.
Jednou z nich bylo háčkování. No nebudu vám nalhávat to není jedna z mých silných stránek ale šla jsem do toho. Po pár minutách jsem zjistila, že jsem to nezapomněla a klasická očka zvládám. Jenže mi dělaly tvar a prý velmi jednoduchou vločku. :D
Nejdříve jsem se zavřela na tom, že nevím co po mě chtějí. Pak jsem byla tak nasr.. ,že jsem myslela, že s tím háčkem fláknu o zem a už nikdy tohole do ruky nevezmu. Velkou část té nejtěžší práce za mě Hanka. Má totiž háčkuje a má eshop s klubíčky a plést, háčkovat umí velmi dobře. A počítala jsem oka jak nějaký cvok. No hrůza. Došla jsem do bodu kdy jsem už dál nemohla a musela jsem odejít. Musela jsem to trápení ukončit a jít dělat něco jiného.
Velkou radost mi udělaly nalepovací tetovačky a já se krásně z té tuhé energie vrátila do své hravé energie. Potetovala jsem si ruku, nohu i stehno. To vám mě tak bavilo. Přidala se kolegyně Mája a užili si krásné tvoření a nalepování. Hezky to vystihla Hanka když říkala "Jen je nechte ať nás potetují taky, když jim to dělá takovou radost." A upřímně řečeno kdyby jsme měli možnost běželi by jsme po kempu s vodou a tetovali každého koho potkáte. :D Nebyla v tom žádná infantilnost ani odsuzování našich kamarádek a to bylo taaak hezké, že nás v tom podpořili. MY totiž kreativně tvořily. A moc jsme si to užili.
Druhý den přišel další část tvoření s háčkem. V trochu uvolněnější energii. Radost se fakt nedostavila i když jsem se snažila. V podstavě jsem poslouchala, počítala a snažila se nebýt naštvaná, že ostatní dělají už druhou nebo třetí vločku a já jsem ani né v půlce. Pak jsem zase musela háček odložit a den na to nesáhla.
Čtvrtý den jsem začala tam kde jsem skončila a za velké podpory holek to dodělala ikdyž bych to asi dělala i týden jak mě to nešlo a vůbec nebavilo. Fakt nechápu jak někdo u této činnosti může odpočívat. Já se cítím stažená, nechápu to, nebaví mě to a unavuje mě to věčné počítání.
Upřímně obdivuji a moc ráda jsem se koukala na holky jak háčkovaly a to mě i uklidnilo ale není to nic pro mě. Takže vločku si dát zarámovat a tím jsem s háčkování skončila alespoň prozatím. :D
Tyhle drobné práce nejsou pro mě.
Babička mě učila háčkovat, vyšívat, šít i plést a i když základy umím momentálně mi chybí jistá dávka trpělivosti a to bohužel asi zatím nezměním.
Baví mě jiné věci tvořit dekorace z květin, zahradničit nebo tančit. Tohle jsem zkusila a stačilo. Ne všechno je pro každého z nás. Ale důležité je to zkusit. Teď vím, že to není pro mně. Radost mi dělá to, že jsem to nevzdala a nakonec to i připomíná tvarem vločku. :)
A to mi pro zatím stačí.
Mějte moc krásný den.